Jak jsem se stala z krásné princezny neoholenou bramborou.

aneb Co mi dal vztah.

Na současné poměry a společenské konvence jsem byla nadprůměrně velkou část života vztahem nepolíbena. (Já: "Čekala jsem na toho pravého." J.: "Nikdo tě prostě nechtěl.")

Když jsem se tedy uvrtala do prvního dlouhodobého vztahu s J. (kupodivu doposud trvajícího), měla jsem poněkud zkreslené představy. Popravdě, možná jsem žádné pořádné představy ani neměla.

Počáteční fáze zamilovanosti z vás obou dělá dokonalého prince a bezchybnou princeznu. Po dvou letech už jsme v očích toho druhého spíše blbeček a brambobra. Ze vztahového amatéra se ze mě stal vztahový cynik a mohu jiskřit radami a poznámkami typu

"Neboj, to tě přejde. Ono to tak růžový pořád nebude."

Co mě tedy vztah za dva roky naučil?

Úvahy o studiu a autobusech

Když si po třech letech studia na vysoké škole ve vašem oboru jednoho dne řeknete: "Pokud bych tohle měl/a dělat celý život, pak se radši nechám přejet autobusem," pak vězte, že máte 3 možnosti:

1. Nechat se přejet autobusem.

Gramatika - spíš dramatika???

Něco ze života.

Diabetikovy neřesti vol.1

Protože po prvních pár měsících snah vyhýbat se zbytečným sacharidům navíc a mimo hlavní jídla se jednoho krásného dne odhodláte dát si kousek něčeho sladkého mimo treatingu hypoglykémie. A vida, neumřete, na svět se nezřítí asteroid, na nevinné dítě na ulici nespadne klavír z nebe, ani Zemi neovládnou obří krysy a nezaplaví žhavá láva. A dokonce máte lepší glykemii než po zeleninovém salátě.

Kousek dortu je přeci jen o trochu lepší zelenina než brokolice.