Jak jsem se stala z krásné princezny neoholenou bramborou.

aneb Co mi dal vztah.

Na současné poměry a společenské konvence jsem byla nadprůměrně velkou část života vztahem nepolíbena. (Já: "Čekala jsem na toho pravého." J.: "Nikdo tě prostě nechtěl.")

Když jsem se tedy uvrtala do prvního dlouhodobého vztahu s J. (kupodivu doposud trvajícího), měla jsem poněkud zkreslené představy. Popravdě, možná jsem žádné pořádné představy ani neměla.

Počáteční fáze zamilovanosti z vás obou dělá dokonalého prince a bezchybnou princeznu. Po dvou letech už jsme v očích toho druhého spíše blbeček a brambobra. Ze vztahového amatéra se ze mě stal vztahový cynik a mohu jiskřit radami a poznámkami typu

"Neboj, to tě přejde. Ono to tak růžový pořád nebude."

Co mě tedy vztah za dva roky naučil?

1. Umět soupeře ubít argumenty. Pravdivými, nepopřitelnými argumenty. Já si hlavně totiž myslela, že tohle je takový ten vztahový stereotyp, kterým nás společnost krmí... Ale ono ne! Protože většina sporů nakonec končí

Já: Vidíš, měla jsem pravdu. Vždycky. Vždycky mám pravdu.
J: Ok, asi teda máš pravdu.
Já: Ne asi, URČITĚ.

2. Spokojit se s každou drobností jakožto důkazem lásky. 

J: Všímáš si, že se snažím u snídaně omezit prdění?

3. Přijímat komplimenty.

J: Ty máš tak hebkou...srst.

...asi chtěl říct pokožku. 

4. Být občas nemytou, škaredou holkou... 

J: Právě jsi mi asi přestala připadat atraktivní.
J: Smrdí ti nohy.
J: Ty teda vypadáš..

... a stejně vědět, že někdo vás má rád.

5. Že prvních 40 let mužova dětství je nejhorších.

6. Že romantika má mnoho podob. 

J: Mohli bychom si nechat udělat nějaké hezké společné fotky.
Já: To bychom mohli, to bych byla moc ráda.
J: Klidně někde v zahradě, až bude hezky...
Já: Ach!
J: S králíkama třeba.
Já: No... Ale jo, to je roztomilý.
J: A měli bysme na sobě špinavý montérky! Joo!
Já: ...
J: Nebo u krav na farmě!
J: A na traktoře!

Romantika jak kráva, vole!

7. Kompromisy a dohody.

Já: Zhasni lampu.
J: Ty ji zhasni.
Já: Ale ty u ní ležíš! 
J: To je nefér. 
Já: A stejně ji většinu času i tak zhasínám já! 
J: No tak..ji zhasni. Zase. 
Já: Já tě zabiju. 
J: Ok, ale zhasni to ty.
Já: Platí.

8. Stavět ranní postavení vody na kafe na stejnou úroveň jako servis snídaně do postele.

9. Upřímnost. Například takovou, že se mému vtipu už po dvou letech nikdo ze slušnosti nezasměje a na tvrdo mi přistane reakce

J: Já vím, že si myslíš, že jsi vtipná, ale vážně nejsi.

10.  Vyšperkovat si fantazii v oslovování.

J (před 2 roky): Ty jsi moje zlatíčko.
J (před 2 dny): Ty jsi taková moje dvoubradá saň.

Já (před 2 roky): Lásko, dobré ráno.
Já (před 2 dny): Vstávej, prdící muflone.

*    *    *

A především mi došlo, že ingrediencemi do harmonického a prosperujícího vztahu jsou 1) ona z počátku převládající zamilovaná slůvka, a hlavně 2) rýpání a říkání věcí na plnou hubu a bez servítek s náladou "slunečno, místy vraždy", v poměru aspoň 50:50. Vždyť hezké věci si můžu říkat i před zrcadlem, ale takovou originální urejpanou přezdívku, jakou je dvoubradá saň, bych si sama nikdy nevymyslela.

A o tom to je!