Dovolená po našemu

Písečná, téměř hedvábně jemná mořská pláž, svěží šplouchání vln průzračně čisté slané vody, medově hnědá pokožka vyhřátá od celodenního slunění a lenošení...

Pop-up přání k výročí pro náročné

A tím náročné myslím náročné soužití, protože váš bližní je nervák a občas to s ním není jednoduché. Co mu podarovat?

Soulmate Raskolnikov.

Pokud jste zapáleným čtenářem, pak osudy knižních hrdinů prožíváte s nimi. Pokud je spisovatel co k čemu, provede vás společně s hlavním hrdinou peklem tam a zpátky, i když vy osobně si žijete kdesi vysoko na mráčku z marshmallows a o takových věcech nemáte ani zdání. 

A pokud se v životě vyvíjíte a postupujete kupředu, dostanete se možná do podobné situace jako některý knižní hrdina.

Připravte se, příběh s ponaučením přichází.

Level up: Bc.

Jsem přesvědčená, že slovo "nic" ve slově státnice není jen tak náhodou. Deset minut před začátkem jsem si vážně myslela, že v hlavě nic nemám. Nakonec to dopadlo spíše jako stát-něcomálotamtedaje.

Vymítání trémy s finální známkou B.

Před obhajobou bakalářské práce každá část mého těla čelila závažným dilematům.

Žaludek zvažoval, zda si chce snídani ponechat či ji prezentovat společně s bakalářskou prací.

Oči si v osmičlenné porotě vybíraly, komu by snídaně případně mohla přistát v klíně.

Ruce nevěděly, zda si za ty nechutné myšlenky nafackovat, nebo radši jen ústa zakrýt pro případ, že by si žaludek prosadil svou.

Nohy litovaly, že nejsou pohodlně usazeny v keckách, ale zažívají nekonečně dlouhou jízdu ranním MHD v lodičkách.

Srdce nevědělo, jestli chce nadobro umlknout, nebo mě podpořit zvukem slavnostních bubnů ve velmi svižném tempu.

A co alfa a omega celé operace "Obhajoba", mozek? Ten přemýšlel nad dovolenými ze Slevomatu a do kterého klubu se na konci týdne vydá zapít žal.

Můj předzkouškový rituál aka Jak jsem se (ne)zbláznila při honu za titulem

Hunger games hadra. Jen nedoufáte, že své protihráče zabijete, ale jen doufáte, že když říkají "Nic nevím a nestihl jsem všechno projít!", tak že nelžou. A že jsou na tom aspoň o trochu hůř než vy. Pokud to je vůbec ještě možné.

Jak jsem se stala z krásné princezny neoholenou bramborou.

aneb Co mi dal vztah.

Na současné poměry a společenské konvence jsem byla nadprůměrně velkou část života vztahem nepolíbena. (Já: "Čekala jsem na toho pravého." J.: "Nikdo tě prostě nechtěl.")

Když jsem se tedy uvrtala do prvního dlouhodobého vztahu s J. (kupodivu doposud trvajícího), měla jsem poněkud zkreslené představy. Popravdě, možná jsem žádné pořádné představy ani neměla.

Počáteční fáze zamilovanosti z vás obou dělá dokonalého prince a bezchybnou princeznu. Po dvou letech už jsme v očích toho druhého spíše blbeček a brambobra. Ze vztahového amatéra se ze mě stal vztahový cynik a mohu jiskřit radami a poznámkami typu

"Neboj, to tě přejde. Ono to tak růžový pořád nebude."

Co mě tedy vztah za dva roky naučil?