Jsem přesvědčená, že slovo "nic" ve slově státnice není jen tak náhodou. Deset minut před začátkem jsem si vážně myslela, že v hlavě nic nemám. Nakonec to dopadlo spíše jako stát-něcomálotamtedaje.
Poslední den před zkouškami jsem plánovala vstát brzičko, na každý předmět si vyhradit 2-3 hodiny a vše si aspoň jednou přečíst. Člověk míní, spánek mění. Samozřejmě jsem vstala na oběd a pak stěží zvládla do večera projít jeden předmět. V noci mě budily myšlenky na aktinostélé a koloidní roztoky. Taky jsem se probudila a rozplakala jen proto, že jsem si vzpomněla, že se se mnou v roce 2011 vyfotil Fedor Fedorov a byl milý. Zkrátka, byla to emočně velmi náročná noc.
Průběh státní závěrečné zkoušky nehodlám rozebírat, prošla jsem si během dvou hodin čtyřmi stupni očistce a už se k těmto nepěkným vzpomínkám nikdy nehodlám vracet. (Mimo noční můry, které mi to s chutí budou ještě tak týden připomínat a pak se v mém životě vyrojí zajisté jiné stresující události pro jejich inspiraci. Třeba telefonní hovory s doktory nebo zaměstnavateli.)
Vlastně ani netuším, jaké známky jsem dostala, poněvadž jsem při vyhlášení měla na krajíčku, jak ze mě opadalo psychické vytížení a tři roky nicnedělání tvrdé práce, a uvědomila jsem si, že su teda bakalář a že pokud někdy skončím jako uklízečka, tak jedině jako diplomovaná!
Na následující tři měsíce si tedy kladu docela jednoduché cíle: Dělat všechny běžné věci bez výčitek svědomí a nemyslet na to, že po tomto předstupni pekla mě čeká něco horšího.
To totiž člověku dokáže zkazit den, když mu dojde dopis o přijetí do navazujícího studia. :/
Žádné komentáře:
Okomentovat