Level up: Bc.

Jsem přesvědčená, že slovo "nic" ve slově státnice není jen tak náhodou. Deset minut před začátkem jsem si vážně myslela, že v hlavě nic nemám. Nakonec to dopadlo spíše jako stát-něcomálotamtedaje.

Vymítání trémy s finální známkou B.

Před obhajobou bakalářské práce každá část mého těla čelila závažným dilematům.

Žaludek zvažoval, zda si chce snídani ponechat či ji prezentovat společně s bakalářskou prací.

Oči si v osmičlenné porotě vybíraly, komu by snídaně případně mohla přistát v klíně.

Ruce nevěděly, zda si za ty nechutné myšlenky nafackovat, nebo radši jen ústa zakrýt pro případ, že by si žaludek prosadil svou.

Nohy litovaly, že nejsou pohodlně usazeny v keckách, ale zažívají nekonečně dlouhou jízdu ranním MHD v lodičkách.

Srdce nevědělo, jestli chce nadobro umlknout, nebo mě podpořit zvukem slavnostních bubnů ve velmi svižném tempu.

A co alfa a omega celé operace "Obhajoba", mozek? Ten přemýšlel nad dovolenými ze Slevomatu a do kterého klubu se na konci týdne vydá zapít žal.

Můj předzkouškový rituál aka Jak jsem se (ne)zbláznila při honu za titulem

Hunger games hadra. Jen nedoufáte, že své protihráče zabijete, ale jen doufáte, že když říkají "Nic nevím a nestihl jsem všechno projít!", tak že nelžou. A že jsou na tom aspoň o trochu hůř než vy. Pokud to je vůbec ještě možné.

Úvahy o studiu a autobusech

Když si po třech letech studia na vysoké škole ve vašem oboru jednoho dne řeknete: "Pokud bych tohle měl/a dělat celý život, pak se radši nechám přejet autobusem," pak vězte, že máte 3 možnosti:

1. Nechat se přejet autobusem.

Gramatika - spíš dramatika???

Něco ze života.