- Nechat se přejet autobusem.
- Nenechat se přejet autobusem, ale tajně o tom každé ráno snít při cestě do práce/školy
- Otočit stránku a začít novou kapitolu někde úplně jinde.
Již od útlého dětství stráveného v knížkách Amálie Kutinové jsem si myslela na práci ve farmaceutickém průmyslu. V nevinných dětských letech mě lákalo prostředí lékárenské a alchymie spjatá s léky, jejich výrobou a účinky, a také jsem si myslela, že "farmaceutička" zní fakt docela dost dobře. V mých stále nevinných dospělejších letech už jsem za farmacií viděla nemalé finanční ohodnocení. Přihláška na Farmacii na UK byl pro mě tedy půlkrok ke splnění snu. Dalším půlkrokem byl fakt, že jsem uspěla na příjmačkách. Happyend se ale nekoná, jinak bych tu neměla o čem psát a věnovat se mé bohulibé volnočasové aktivitě - litování se, že ano. Dopis o přijetí mi stále leží v šuplíku v nočním stolku, čas od času si jej nostalgicky otevřu, rituálně si třikrát povzdechnu a zamáčknu dvě slzy, a život jde dál. Tak padl můj sen o farmacii.
Znáte seriál Bones? Pak určitě víte, čeho se dotýká obor antropologie. S představou zajímavé práce jsem vrhla jednu přihlášku i směrem na Antropologii na MU. Samozřejmě jsem se i zde dostala. Ale kdo by chodil do Brna. Tak tedy žádný agent Booth pro mě.
Nechci se chvástat, ono to stejně dnes už po degeneraci psaní protokolů nejde znát, ale byla jsem dost dobrá ve slohu a gramatice. Něco tu smrdí, že? Stále jsem přesvědčená, že editorství by mi sedlo jak prdel na hrnec. Bohužel, hlavu nemám na dějepis a sociální záležitosti, abych zvládla příjmačky. Tudíž jsem tuto možnost dráhy diplomovaného gramar nazi vypustila nakonec úplně. Achjo.
Konečně na obor, který právě studuji, jsem se dostala jen proto, že mi studijní poradkyně oznámila, že splňuji podmínky pro přijetí bez zkoušek. Bez práce jsem mohla mít koláče, požádala jsem tedy o prominutí, and here I am.
Celkové náklady na studium činí 0 káčé, neboť se živím a nocuji tam, kde posledních 22 let, doma. A to rozhodlo. Všichni okolo se také mohli počtverečkovat z toho, že budu mít velké uplatnění.
Jediné, co mám velkého, je tak možná stres a nechuť pokračovat v dalším studiu. Které by trvalo, řekněme, tak cca, celý život. Neříkám, ona třeba práce ve výzkumu je záslužné povolání, které váš život může naplňovat a uspokojovat. Ale pokud ve svém výzkumu nevidíte smysl, pak znám lepší způsoby uspokojování. (Což mě teď přivedlo na další povolání do seznamu těch, které bych mohla zvážit, lol.)
Takže tady jsem, chvíli před státnicemi, s nedopsanou a nedodělanou bakalářskou prací na stole (spíš vztekem rozházenou po celém pokoji) a žádnou představou o tom, co se mnou a mým budoucím povoláním bude dál.
Kamarádka se onehdá v hospodě zeptala, co teda budeme dělat, až po bakaláři nebudeme studovat. Já v tom mám celkem jasno:
"No, to hlavní: nebudu studovat."
Děti, jednoduché ponaučení:
Pokud to jen jde, neupřednostněte obor kvůli finanční dostupnosti a pohodlnosti.
Možná pak totiž budete přemýšlet o té možnosti přejetí autobusem.
Každopádně, na konci dne se vždy snažím zalehat s nějakou pozitivní myšlenkou, tak tedy:
Žádné komentáře:
Okomentovat